O tobě...

Tvá slova pohladí,
na duši jako vánek,
můj pohled na tebe neodradí,
snad ani mikrospánek...

Tvá duše je čistá,
jako sněženka na jaře,
a já jsem si jistá,
že jsi můj princ,
i když nejezdíš ve zlatém kočáře...

Tvé oči jsou blankytné,
jako nebe nad Zemí,
až pohled do nich se mi naskytne,
já zeptám se tě: "Zdáš se mi?"

Tvé ruce majíc pevný stisk,
jsou ztvrdlé těžkou prací,
to život nechal na nich svůj otisk,
vzpomínka na tebe se stále vrací...

Tebe stvořil Bůh, pán všeho života,
leč na něho nevěřím,
mě zlomila teď jistota,
že jen v tvou lásku uvěřím...

A věřit stále budu...