když z lásky nenávist se rodí

když šeptal jsi mi slůvka něžná
já tobě v rukou tála
věděla jsem že jsi mluvka
však o přízeň tvou jsem stála

ty byl jsi se mnou ve dne v noci
já byla hrozně šťastná
měls mě plně ve svý moci
nechtěla jsem pryč z toho sna

jednou ráno poustils mě
bez výčitek bez ptaní
už nejsme tady duše dvě
konec je tomu setkání

já i přesto miluju tě
i přesto,že vím,co jsi zač
z úst dere se mi:zabiju tě!
však nevím přesně proč a zač

věděla jsem od začátku
že máš city nestálé
teď zůstalo mi na památku
srdce s cejchem:zlomené...