konečně mám v sobě cit.......snad

Sem zamotaná do svých snů
jako do pavučin hnusných pavouků

motám se čím dál víc
myslím že už nerozmotám vůbec nic

přesto čím jsem starší
tím víc mě to straší

a tak pomalu tahám za konce nití
s pokusem rozluštit to moje bytí

nic.....vůbec nic nenacházím
moment, poslední nitka...

tajemství odkryla
ale mě vráska přibyla

říká se že v lásce máš jít za svým srdcem
leč kdo to vyslovil je napůl lhářem

hluboko v sobě ukrývám cit
který však nemůžu projevit

bojím se zklámaní, která může přijít..tuším
proto ten cit v sobě jenom dusím

je mi těžko, tak jen bez smyslu chodím
v hlavě a především v srdci ho nosím

jsem bezradná, co mám dělat?
zbývá mi už jen čekat...