V němotě lásky stát

Když spatřil jsem Tě poprvé
a v němotě jsem stál.
Žasl nad smyslem krásy Tvé
a pohnout jsem se bál.
Já nemohl vydati ani hlásky
a zastavil se ve mě dech,
mě v hlavě stály rozumu vázky,
prostě rychlý zmraz či pech.
Já chtěl blíže...
A nemohl jsem nic,
mě tělo stáhla cizí tíže,
i přesto jsem chtěl víc.
Já chtěl vidět Tě se smát,
chtěl s Tvými vlasy si hrát.
Měl jsem si lásku k Tobě dříve přiznat,
chybou bylo dýl Tě poznat.
Avšak toho nelituji a nechci se víc bát,
chci být s Tebou, srde své Ti dát...