Beznadějná naděje

Když čtu básně pro tebe
někde u srdce mě zamrazí
Vždyť mezi námi bylo to tolik krásné
jak to, že tě to teď ani nemrzí?

Proč slzy mi po tvářích stékají,
když ta rána je tolik stará?
Přesto jakoby to včera bylo ..tolik to bolí
proč léčení z tvé lásky tak dlouho trvá?

Už nechci marnit čas slzami
ony obměkčí spíše kámen nežli tebe
a srdce mé je stále opředeno tvými něžnostmi
za poslední zbytky beznadějné naděje se pere

A přitom ty za to ani nestojíš
a takových jako já jsou jistě davy
Přesto ty pokaždé mé srdce rozbolíš
Proč mě tvůj odchod stále tak bolí?