Co se v slze skrývá

Jako po okenní tabuli stéká déšť
a v stezky potůčku se stáčí,
tak se závojem smutku
klesá slza z tváře utopená v pláči.
Desítky řas řežou perlu od srdce,
když stíráš je bolestí mou zhrzený
však za smíška převlečeného v paruce.
Jsi jako přístav,
kam smím veplout na své pramici
a s lehkostí tobě vlastní setřeš mi slzu na líci.
Kdyby takových lidí jako ty
bylo na světě jako na nebi hvězd,
pak nechala bych se tebou naším životem vést.