Konec začátků

V tom nalehavém bdělém tichu
tluču dlaní na okvětní lístek
tiše překonávám vlastní pýchu
tiše překonávám vlastní vztek

v tom řevu moderního světa
který však uchem slyšet není
já objevil sem kapku světla
ve svém každodenním snění

v té věčné tmě všech mých dní
která do očí mých silně září
klidně si mnou opět pohrdni
tvé ne mou chabou snahu maří

v tom svitu probděných nocí
pro který nevidím tvou tvář
mě zase vrací se ten pocit
který mi ukradl osobní lhář

v těch barvách kouře cigaret
které mi hnusně pálí v oku
já pohřbil jsem tvůj svět
bude tomu dnes přez půl roku

v těch výšinách uhelných dolů
já utonul, ne ve tvých očích
pro mou duši děravou od molů
do ohně tvých vášní neskočíš

v těch výškách širých oceánů
já ponechal rozum mezi mraky
na světě je mnoho dam a pánů
já vím to dobře, ty víš taky

v té sloní velesíle mravence
tam je skryt celý smysl světa
náš provaz vypadá tak tence
že ho zničí i jediná má věta

v té naději mladého oběšence
tam je skryta i ta má naděje
že dočkáme se už svého konce
nebo po konci něco ještě je?