Duševní boj

Jsem opuštěný básník
Zápasící se svým duchem
Nejsem svých citů vlastník
Vše se mi zdá pouhým ruchem
Na pozadí mého vědomí
Jež žije vlastním životem
Nepodřizuje se ani svědomí -
Cítím se slepým pilotem
Jenž naviguje letadlo
Na přistávací plochu nevidomé lásky
Snad dobře to dopadlo
Mám dokonce strach klást jakékoli otázky

Není mi zatím souzeno
Dojít životní rovnováhy
Všechno se zdá omezeno
Tvým znamením – váhy
Nechci nás oba trápit
Zbavuji se toho citu
Amor mě mohl lapit
Ale já nepoddám se pocitu
Že není lepší osoby na světě!
Proč tedy nezahodit vše vlčím zavytím?
A svůj osud nezaložit na větě:
Slunce se nikdy nezabývá jen jedním kvítím