Dík nestačí

Bez Tebe jak strom bez lesa,
trápím se a nevím co dál,
jak planeta bez oběžného tělesa,
člověkem, co se bál...
Bál se, sám sebe mučil
a sobě si lhal
bez ostatních žíti se učil..
Avšak poznal jsem krásu,
chtíč a veden pevnou touhou,
nesen jak na lásky pásu,
unášen chvílí dlouhou..
A jsem za to vše rád,
komu mám děkovat?
Sobě snad? Ne, Tobě mám srdce své dát.
Tebe mám políbit a pohladit,
laskat Tě a chránit,
dobře Tě naladit
a nikdy neranit.
Jsem tvým a vše smíš,
miluji Tě
a ty to víš...