Limakovi

Pár hodin strávených s tebou...
Letmé náhodné dotyky...
Nejprve kradmé pohledy...
...potom upřené...
...setkání našich očí...
...provázené tvým svádivým a mým nesmělým úsměvem...
Směšné grimasy...
Můj vražedný pohled
A ty – cenící zuby...
A pak...
„Samanto...“
...něžně splynuté ze tvých rtů...
Nic víc, nic míň.
Jen vzpomínka na motýly v břiše,
na vzrušení, které mě vtáhlo do svých spárů při zaslechnutí tvého líně plynoucího hlasu...
na svůdný pohled tvých přivřených, temně planoucích očí a mé bušící srdce...
na tvé ironické poznámky a náš společný smích...
na uvolněný pramínek ze spoutané záplavy tvých kaštanových vlasů...
A pak já – nedalo mi to...
Něžně jsem prsty přejela po tvé lícní kosti a dala ho zpět.
V tom jsi mou ruku sevřel ve své...
...a do dlaně vtiskl polibek.
A já, hloupá, ji vytrhla.
A s ní i své srdce.
To zůstalo ve tvé dlani.
A ty, ty jsi ho dal na oltář...
...bohyni svých snů.
(bohužel ne mně)
Ale na pár chvil byl si můj,
Limake...