Ten den, co byl včera
Ten den, co byl včera
cestičkách, co vedou všude a nikam
kol balvanů ze vzdálených lomů,
ta divočiny desiluze, jak říkám,
tam prožít lze milé relaxace chvilky
za vzdáleného šumu veselí svatebního,
jemuž fanfáry ptačí pějí trylky,
co příslib naděje života budoucího
I ten den, ač slunce kryjí mraky,
provázen jen vlastním stínem
a ukryt před cizími zraky,
spatříš svůj obraz pod leknínem
toho jezera vzpomínek a přání,
kde labuť tváří se, že tě dobře zná,
tam čas zklidnil se a nic ho nepohání,
kde definice krásy vždy je nepřesná
Tam vůně zpívá, co odkvetlý měl bez
a tisíce květů v jásot propuklo,
ty marně bys chtěl poutat na řetěz
když srdce touhou, zdá se, přeteklo
Vždyť viděl jsi vše, co tak dobře znáš
a přece rád bys spatřil něco víc,
však neříkej, že nic už nečekáš
dvojici když potkáš krasavic
A modli se, ač rouháním se to zdá,
to "něco víc" by přišlo znenadání,
pak píseň labutě by zněla vítězná
co signál k pokornému díkůvzdání
Tak dále bloumáš keři rozkvetlými,
tu úsměv zklamání ti náhle zhas
ty keře tam, tam a mezi nimi....
chceš zavolat, však nenacházíš hlas
a hlas mít, jaká bys šeptal slova?
Snad pouze "Bože díky měj..."
ztich, pak zašeptal znova
"za tu krásnou bílou orchidej"
Komentáře (14)
Komentujících (14)
Doporučit
Tisk
..tvá báseň vzala dech i vichřici..
a vykreslila růže na lících..
tvá báseň roztočila celé její tělo
a vyvolala touhu zrůžovělou
a zpřetrhala slova v půli zrodu
a otevřela dveře ku mým schodům :o))
22.08.2006 16:31:00 | šuměnka
Kdyby tak ještě člověk uměl číst se zavřenýma očima...
poznal bych nirvánu.
08.08.2006 21:39:00 | G30R63
to je tak... WOW... Touhle básničkou bych se chtěla toulat celý víkend:-)
28.06.2006 20:01:00 | Soliska
Máš to moc hezké, dost mě to zaujalo, zajímavé rýmy i zpracování, ale něco mi to připomíná:-) zatím za 100% však já si vzpomenu:-) ...Pěkné!
18.06.2006 10:14:00 | Gabrielle Taroka
Buď zdráv...Je možné, že si to někdo pamatuje :)?
Tak tu máš:
Na půdě schované dvě slzy za víčky,
s rukama k nebesům chytaly políčky
Klečeli dva svatí - vyhaslé plameny,
nad jejich hlavami létaly kameny
Hledal jsem od rána, hledal jsem do noci,
ty smutné, ztrápené, chtěl jsem jim pomoci
Leželi ve stínu stoletých pavučin:
Madona překrásná a její mrtvý syn
Nad ránem našel jsem ty svaté v obraze
s dlaněmi od krve, spoutané provazem;
chtěl jsem se rozběhnout a skočit do barev
- podepřít Madonu, Kristovi chytat krev...
Ač jsem chtěl sebevíc, plátno mě nechtělo,
tak jsem se vysvlékl a kříž dal pod tělo
Lehl si na něho, řízl se do kůže;
teď čekám v naději, kdopak mi pomůže...
...
Vždyť doba jak tenkrát i dneska jeví se:
jsme jak ti v obraze (ale kdo neví se)
To všechno ukáže až poslední večere
přijde nám zabouchat v kuchyni na dveře
Do té doby to všechno jsou jen řeči...
13.06.2006 07:42:00 | JirkaS
Je to výborné! Jsem rád, že jsem se zastavil, protože jsem si fajn početl a našel zase někoho dalšího, kdo se číst dá. Díky.
09.06.2006 21:17:00 | MATT
Jemně ukrytá touha...po ní!!! To není báseň pouhá!
Tak hodně štěstí!! :-)
09.06.2006 12:41:00 | Dalimila
...tak tak... byl jednou jeden průhonický zámek... :o)))
Souhlasím s Hančí... toto je BÁSEŇ... nebo ještě něco víc?? :o)
08.06.2006 15:45:00 | Cecilka
Tak si říkám, že to nebyla touha po milence, možná, že ta dívka byla z průhonického zámku...toto je BÁSEŇ...
08.06.2006 05:28:00 | Hančí
Je před Tvým zrakem skryta
dívka, kterous viděl chtěl
Jak růže nerozvitá
jak v pírku schoulen
archanděl
jak bolest za očima
do mozku vrytá tence,
vláha ,co hlínou vzlíná,
Tvá touha po milence...
07.06.2006 19:39:00 | Branwen1