Vílo

Vílo moje vzdálená,
kde Tě hledat mám,
vždy třesou se mi kolena,
když na Tě vzpomínám.

Málokdy Tě vídám,
málokdy Tě mám,
sám se sebou snídám,
a Tvou vůni znám.

Když telefon se rozezní,
tónem, který máš jen ty,
když Tě v davu uvidím,
zvlhnou touhou moje rty.

V očích jiskry slunce snad,
které přiživujem hříchem,
pak zamknem dveře na západ
a svět rozezní se smíchem.

Není lásky bez tebe,
není citu pro každého.
možná že se vezmeme,
snad nepotká nás něco zlého.