Vzpomínková

Jdeme dál.Každý sám.
Ve spáncích krev mi buší,
tiše jsi šeptala,ráda tě mám,
byli jsme ke štěstí hluší.

Nenech si rukama protéct ten čas!
Byl hluchý,neschopen slova.
Marně pak čekala na jeho hlas,
odpověď mrazila,včera,dnes a zítra znova.

Dlouze díval se do očí hněda.
V hlavě měl zmatek,na tvářích slzy.
Vzpomínat,běžet dál,nic víc se nedá.
skončilo všechno moc brzy.