Poupě

Otevři své srdce a nastav svoji duši k mé,
chci být okamžikem, který Tě obejme.
Jak kvítek, který procitá s novým ránem,
chci být princem nebo králem.

Pavučina citů krásně se nám zaplétá,
když okvětní lístek z dotyku slunce procitá
a v ránu chtění, kdy mlčí tma,
pozoruji, jak jsi nádherná.

Slunce rozprašuje svou zlatou barevnici,
tu květ rozvírá se v krásnou pokladnici,
kde světlo hraje na červánky okvětního těla
a ty můžeš náhle dělat, co jsi chtěla.

A v podvečer kdy Slunce se nám klaní,
zavírá se květ do poupěte svého spaní,
a já v tom našem krásném milování,
budu říkat sladce, buď mou paní.