Zklamání

Proč jen poslouchala jsem tvá slova,
zase 's mi lhal, zas a znova.
Když na blízku tě mám,
proč jen zas tvým lžím podléhám.
To už pro tebe neznamenám nic ?
Co tím vším, co děláš, chceš mi říct ?

Proč říkáš mi, že máš mě rád,
proč, když chodíš s jinou spát ?
Proč neřekneš mi pravdu celou ?
Proč dál mi lžeš ? Proč jsi stále s jinou ?

Už nevím, co dělat mám, už jen vím,
že už ti nezavolám.
Moc ráda bych tě slyšela, tvé rty stále líbala,
noci s tebou trávila, život s tebou by byla nádhera.

Já čekám tu dál na tebe, ač vím, že zbytečně.
Už jen pár minut na to máš,
jinak je konec, vždyť sám to uvítáš.

Tvé oči stanou se mi bolestí,
já odejít se chystám, daleko od všech starostí.
Chci jít tam, kam jiný nejdou, tam kde vzpomínky mé neoživnou.

O tobě už více nechci slyšet, ty jen slzy v očích mých pobízíš, ať dál tečou.
I já své chyby přeci mám,
jsem teď moc nešťastná, uznávám.

Tik tak běží ručička tvého času,
už zapomínám na všechnu tvou krásu,
už vidím jen bolest svou,
tu, kterou způsobils ty, chci jít svou cestou,
už nikdy nechci se do tváře tvé podívat,
chci zapomenout a zase se usmívat.

Náš čas vypršel, dnes v patnáct nula nula,
láska naše definitvně uhynula.
Odcházím domů mezi své blízké,
slibuju, že už nikdy se mi po tobě nezasteskne.