Západ slunce

Ševelí tu jaro a kvete vše co má,
možná se to stalo, možná se to nestává.
V chladu této místnosti, píšu Ti tu vzkaz,
v křeči mám své vnitřnosti, snad psaní půjde snáz.

To co jsi mi napsala, je krásné hezké slovo,
možná jsi to nechtěla, ale cítil jsem to dlouho.
Taky mám ten pocit, že snad něco tady jiskří,
už se těším na západ a ševelící listí.

Na hvězdy, které možná něco změní,
na Tebe a na znamení,
které rozhodne co bude dál a v dáli,
až budem sami v krásném kraji.

Pak přitočím se k Tvému oušku
a položím si Tě na podušku,
políbím Tě na rty vlhké snad
a do ouška řeknu ,,mám Tě rád´´.