zrada

Pod hladinu mě táhne,
až na temné dno.
Tvá ruka na mě nedosáhne,
už mi je vše jedno.

Kdo mě unáší z tvého objetí?
To zrada.
Jsem její další obětí,
má tě ona snad více ráda?

Její chladná ruka,
svírá mé srdce.
Ono žalem puká,
a ke dnu padám prudce.

Už světlo nevidím,
dochází mi dech.
Raději z tvého světa zmizím,
svoje sladká slova pro ni si nech.

Zavírám oči,
těžký kámen mě dolů táhne.
Někdo však do vody skočí,
a na hladinu mě táhne.

Držíš mě v náručí,
tiše do ucha mi šeptáš.
Srdíčko náplast si poručí,
,,Odpustíš mi?‘‘do ticha se zeptáš