Stále vzpomínám

Prošla jsi kolem mne a Tvůj pel se rozprostřel,
stojím jak z kamene a čekám na odstřel.
Tep se začal zrychlovat a dech zase krátit,
nechci nic slibovat, chci to zpět vrátit.

Zas chci vidět Tvoje oči, které mě vždy prohlédnou,
své rty do Tvých smočím a po chvilce budeš mou.
Chci Tě líbat jako tehdy, než náš měsíc potemněl,
jsem stále méďa Teddy, který Tvůj spánek vidět směl.

Rozmazlovat Tvoji duši, která chtěla stále víc,
možná jsem to trochu tušil, nejsem Tvůj vysněný princ.
Je to možná všechno v trapu, kde že loňské sněhy jsou,
taky to tak trochu chápu, ale běžel bych zas za Tebou.

Není noci bez vzpomínek, které se denně míhají,
všechny jsou jak plamínek, který zimu zahání.
Tak tu ležím s holou duší, čekající na Tvůj pel,
pozoruji, pnu své uši, ale nikdo stále nepřišel.