Vrba

Sluneční svit objímá jezero lásky,
za vzrostlým tisem, květ bělavé krásky.
Pod vrbou stoletou milenců kout,
obloha vybízí po nebi plout..

Matička mládí - vrboví uvadlé,
nažloutlé nemocí, nad vodou přepadlé
-vzpomínky touhy pod kůrou zarývá,
když kadeř listoví čin vášně ukrývá.
Učenci opilí nápojem poznání
přichází rozdmýchat slovíčka vyznání,
v páru si vyprávět POHÁDKY MÁJE,
za slunce západu vkročit do ráje...

Za vrbou stoletou nevěry kout.
Láska tam chce se vyprostit z pout.
Vzdor noci minulé, kdo z myrty kytičku
položí na okraj zrádného chodníčku?
Do studny příštích let kameny hází,
kdo druha podráží ve skrýši z mlází..