Konec

Jak blázen na severním pólu,
jak slepý, co se snaží najít cíl,
tápám ve tmě, pak padám prudce dolů,
hledím na vodu.. tiše se topím v ní.

Jaké je ticho nad plynoucí řekou,
je takové jak stát na mostě sám..
a naklánět se dolů přes zábradlí,
a šeptat vodě: Plyneš, ale kam?

Je konec, řekl jsi mi jasně,
já tomu nechci rozumět,
když naráz všechno hezký zhasne,
budeš mi lásko moc chybět.

řekni mi znova
ty krutý slova
že chceš být s ní,
ať už to vím.

Tak řekni to znova a do očí,
svět už se stejně dál netočí.

Ublížil´s mi, snad ani nevíš o tom,
co mi to všechno platný je...
co bude teď, co má být potom,
je mi to jedno, můj svět už nežije.

Tak proč na Tebe pořád musím myslet,
mám tě v hlavě, když zavřu oči i když spím.
Mé vyznání zní hodně nesouvisle,
už se mnou nejsi, na tom nic nezměním.