Opravdová láska

On se do ní zamiloval,
jak rychle to netušil
a byl v tom až po uši.

On znal jí vcelku dobře,
vídali se parkrát týdně,
přál si, ať ta láska vyjde.

Byla tak jemná,
krásná, milá,
po čase se mu zalíbila.

Znal jí dost let,
dobu dlouhou,
až tehdy k ní zahořel touhou.

Touhou poznat ji víc,
než ji znal,
na hlas srdce tehdy dal.

Věděl, že podle vzhledu
se nemá soudit,
on však už nechtěl dál bloudit.

Nevěřil dříve na zázraky,
nechtěl jít dál bez cíle,
ujít další prázdné míle.

Snad našel ji,
vždy mu bude blízko,
vedle něho má svoje místo.

Bude snít a přát si směle,
ať láska vydrží jim léta,
jak na jaře květ když vzkvétá.

Ochrání jí před vším špatným,
kolem ní své tělo ovine,
vše špatné jí promine.

kam bdue chtít, tam půjde s ní,
do pekla či do nebe,
ať je horko či sníh zebe.

Čím pro ní on byl,
tak zamilovala se do všeho,
zahrnula ho něhou.

Začala ho mít tak ráda,
jak nikoho nikdy dříve,
nabyla na lásce v síle.

Nedokázala si představit
bez něho další cestu,
šla na svatbu-za nevěstu.

Žili spolu v krásném vztahu,
stačilo jim si málo přát,
jeden druhému lásku dát.