Stesk III.

Procházím jídelnou
A obraz vidím před sebou.
Jsou na něm věci tak nádherné,
Tak čisté.

Stále bych chtěla být jednou z těch věcí,
Co obraz je skrývá.
Však zasteskne se mi.
Jsem jen člověk, co stesk skrývá,
Kterému po tobě smutno bývá.

Jen obraz mi tě připomíná,
Když někdy jej zahlédnu.
Jak věci na něm jsi nádherná
A čistá,
Nemohu být tebou jistá.
Vím, že nemohu být jednou z těch věcí,
Co se jich dotýkáš, když obraz utíráš.

Nemohu být s tebou, tak dávám ti
Tato slova a stýská se mi znova
Po tobě, po tvém obrazu.
Raději zůstávám tam někde vzadu
Se svým steskem před Bohem se
Skláním, chtěla bych být teplem
Tvých dlaní.