Faleš

Díváš se mi do očí plamínky svých zřítelnic,
v mých odlesk tvůj je, víc už nic,
na rtech úsměv, slova lásky.
Věřím v tebe, v hloubku citu,
a ty zatím, v duše skrytu,
nechystáš mi víc, než vrásky…

Skryj svou faleš na dno moře,
skryj ji tak, jak skrývám hoře,
jež mi v srdci dlouho roste.
Říkej dál sladká něhy slova,
vzdychej mé jméno zas a znova,
vždyť klamat mne je tak směšně prosté.

Já jednou najdu prokletou skříňku Pandořinu,
ve dni, který jak popel zčerná, do očí ti vmetu vinu,
a v duši mi v tu chvíli zmrzne všechen cit.
Marná a zbytečná budou všechna slova,
slunce navždy za oblak se schová,
jen moře nenávisti smíš si v dlaně vlít.

Než tě pohltí…