Bez Tebe nejsem nic

Já poznal Tě a srdce přestalo mi býti,
byl jsem kusem bezvládného těla,
co chtělo krásu Tvoji míti.
Bez Tebe nechtěl jsem žíti,
bez tvé lásky pod zemí lepší hníti…
Snem jsi byla a klidně nemohl jsem spát,
iluze či neskutečná realita,
já o Tobě nechal si zdát.
Byla si lesní vílou a někdy vánek,
co tiše šeptal a hladil,
cestou lásky branek
Já s vodou a stromy se radil
a nakonec bezmocně propadl Tvé lásce,
já bál se, ale jen krátce.
Avšak neznal jsem dříve tolik tvoji duši,
luk Amorův nestačil
a on musel vzíti kuši,
šíp mým srdcem protlačil.
A dnes byl bych bez Tvé lásky nic,
vzduchem, co lidi potřebují, ale nevidí jej,
prázdnou schránkou nic víc.
Láska je nemocí prej,
Jestli ano, rád nemocen budu,
s Tebou neznám bolest, strach ba ani nudu…
Miluji Tvé rty, oči a křivky Tvého těla,
přej si vše, řekni, co bys chtěla.
Já zkusím Tě vše dát,
Má princezno, mám Tě moc rád..