Moje naděje...

Kdysi jsi mi býval všechno,naděje víra a sametové nebe jež se rozpustí pouhým pohledem smělé víly.Kráčela jsem po obláčcích,jež byly prokřehlé teplem a láskou.V našem zákonu stálo s věčnou láskou a milostí.Beznadějná kapka chvějící se rosy na nás ani za Kristův věk nemohla dopadnou.V objetí heřmánkových rostlin se mé myšlenky zatoulaly k tobě.Propluly každým kouskem praskajících jisker,v nichž se zobrazila víra jež pravila tvůj osud je napsán ve vodě v kapkách deště,i v slzách.Dívám se do ticha neznámých pověstí a hlavou mi bodají částečky neuschlé lásky.Odcházím,promiň lásko ale osud tak pravil,tak to má být.
Naše láska tiše stoupá,
z prázdných srdcí
jako pára,
a marně doufá,
že ještě neprohrála..