Vzdálená

Hvězdička vzdálená

Každým večerem na oblohu se dívám,
pozoruji mráčky a svoji šťastnou hvězdu hledám.
Mraky plují jako voda v řece,
už jsem Tě zahlédl,
teď neutečeš mi přece.
Jsi jen kousek ode mě,
skoro na Tě dosáhnu,
však vzdálená si nesmírně,
a já lapám po prázdnu.
Mihotáš se v noci tmavé,
však tvé záblesky jsou hravé.
Říkáš, jen se neboj a přijď až ke mně,
vždyť jen hlupáci drží se u země.
Každé ráno zas mizíš se slunečními paprsky prvními,
schováváš se, jako by ses bála,
já snažím se tě zahlédnout i za nimi,
vždyť ta naše krátká chvilka za to stála.
Jednou snad pustíš mě blíže k sobě,
už mi neutečeš a já budu patřit pouze tobě.
Nyní už víš, co to pro mě znamená,
být součástí tvého života,
ty moje hvězdičko vzdálená.