Odcizení

Odcizení

Až ráno spatříš znovu slunce zář,
a první paprsky pohladí tvoji tvář.
Vzpomeneš si na ty chvíle společné,
kdy bylo tvé srdce ještě netečné
Slovům soužití pak porozumíš!
I když tomu stále nevěříš!
Vrátí se hned vzpomínka
na večery u krbu a v něm praskající polínka.
Jak oheň si je láskyplně objímal,
ano to jsme byli ještě pár.
Teď však vzdálenou na sebe máme na míle vzpomínku,
naše já shořelo v tom plamínku.
Šli jsme cestou rozličnou dál a dál,
až ztratili jsme ten náš grál.
K večeru je však vše zase pryč,
jen ta vzpomínka zůstává poslední náš klíč.
Po západu slunce uleháš
a na paprsky slunce vzpomínáš.
Těšíš se na nový den,
na další krásný sen.
Sen, vášeň, hřích,
vše se dá vložit do jediného slova,
byl to tvůj smích.