Bůžci

Za sytou barvou červánků,
pod hořícími mraky,
se ukládají ke spánku,
na zem upírají zraky.

Za sytě modrou oblohou,
pod jasem z bílých opánků,
dávno stojí na nohou,
pletou ráno z copánků.

Sledují svět,
kluky i holčičky.
Líbezný květ
té nejmenší kytičky.

Sledují moře
i křídla racků,
bujného oře
u překážky z klacků.

Za uplakaným nebem
pod těly kapek dešťových,
bůžci klejí nad zlem
srdcí chladně ledových.

Za temnými mraky,
jenž prosytila tma,
chci hledět s nimi taky,
zůstat chvíli povinna.

Sledovat milence na břehu toho moře.
Pomoci překonat, zmírnit jejich hoře.

Sledovat šťastný pár
v tom zpropadeném světě,
objednati dar,
jenž skryt je v jedné větě.

Chtěla bych být bůžkem,
svrhnout z trůnu Amora,
ať tím jeho šípem
další lásku nezvorá!