Rozpálení

Procházíš se mými sny,
kráčíš rajskou zahradou,
uhlazuješ bouřné dny
a jsi hrozně žádanou.
V mých očích žhne Tvůj pel,
který rozprašuje lásku,
moc rád bych Tě zase měl,
bez jakýchkoliv svazků.
V duši bránu pro má slova,
pochopení, hřejivost,
říkám Ti to zas a znova,
Tebe nemám nikdy dost.
Poznej Lásku v temném lese,
poznej světlo na nebi,
kde se světlo krásně nese,
tak jak ve Tvém znamení.
Pocit, který z Tebe plyne,
omlazuje moje nitro,
snad to smutno bídně zhyne,
až Slunce zplodí nové jitro.
Plamínky co třpytí oči,
rozhoří ten oheň v nás,
nechci, aby ten den skončil,
jen ať zastaví se čas.