Ty jsi kdo?

Ty jsi má bolest, mé slzy,
ty jsi mé příliš pozdě, mé příliš brzy,
ty jsi můj stín na duši,
ty jsi mé zamilování se po uši.

Ty jsi můj důvod netíhnout k nevěře,
ty jsi mé čekání, snad zaklepeš na dveře,
ty jsi mé oblečení a já stále tak nahý,
ty jsi můj zákazník, já nebudu drahý.

Ty jsi má vstupní brána do ráje,
ty jsi výplň mého okraje,
ty jsi můj strach z výšek, s tebou létám,
ty jsi mé sucho, z kterého zkvétám.

Ty jsi má radost v pekle,
ty jsi mé tváření se vztekle,
ty jsi všechno, co toužím uchopit,
ty jsi to jediné, co potřebuji pochopit.

Ty jsi mé soustředění se na jeden bod,
ty jsi divoká řeka i bezpečný brod,
ty jsi oheň, kouřem tvým se dusím,
ty jsi propast, do které spadnout musím.

Ty jsi má otevřená, nehojící se rána,
ty jsi mezi černými, bílá vrána,
ty jsi příčina mé nemoci i okamžité vyléčení,
ty jsi má modlitba, šeptaná bez klečení.

Ty jsi pocit, do kterého se chci vžít,
ty jsi má láska, bez které mám žít?