Balada pro Tebe

Ha, až smát se musím,
Tohle je mi už fakt ironie osudu,
a na svou bílou pleť perem husím
napíšu Tobě baladu…

Však nečti ji
a mé tělo nechtěj znát,
nelíbej mě na šíji,
nech mě mou etudu šepotat…

Do jednoho Tvého ouška
Nejprve zašeptám sladce,
že tohle byla těžká zkouška,
ale že Ty jsi vyhrál hladce…

Velké Tobě plus,
Přimaluji si na kůži,
Zrychluje se Ti puls
a čekáš dál jako voják na stráži…

Vidím v Tvých očích tolik
lásky, něhy, plachosti,
nikdy ses mě neptal kolik
rozdal by ses mi až na kosti…

Ano, je to láska, co ke mně cítíš
a já se začnu hystericky smát
to když vím, že zjistit musíš,
že mě máš zbytečně rád.

Napíšu Ti v baladě,
že kluk jsi hodný a milý,
ale že se nehodíme k sobě
a mě to moc bolí

Hysterický smích přešel v pláč,
Pero husí zabodla jsem do sebe,
Černá stružka tuše míchá se
s barvou krve
A já tak lituji….Tebe

Blázínku můj,
Ty krev mi ještě svými hebkými rty slíbáváš,
I za to všechno, co se o mně teď dovídáš…
že lásku tvou nechci opětovat,
že nechci se už nechávat od tebe obletovat
Nechci Ti ničit srdce!!!

Tak běž už za jinou
A mě tu s baladou ponechej
Nech srdce se rychle zahojí
A tobě je zase hej

Byl jsi doposud jediný,
Co lásku svou mi daroval,
A já, která neměla jiných snů,
Než aby mi ji někdo dal
Teď zahazuji ji a šlapu po ní
až velké slzy z očí mi tečou

Však nemůžu být Tvojí,
Tak už běž,
Chci krvácet,
Stejně jako tvoje srdce,
Už mě nelíbej,
Nechej mě tu ležet…

Chci svůj trest
Náležitě a tvrdě nést…