SNÍT, TO MŮŽU

Zavírám oči a usínám,
okolí, lidi nevnímám
a sním, že on také spí.

Já pozoruji jeho tvář
a říkám si: „Jak se, holka, máš,
když ho miluješ a on to neví.

Skláním se nad ním, že ho políbím,
asi se mu nelíbím,
když se mě nikdy nevšímá.

Nikdy mi lístek do kina nevnutí,
objímat se nebudem´ bez hnutí,
nikdy neřekne: „Jsi jen má!“

Vařit neumím, snad však bych zvládla čaj,
ruku v ruce šla bych s tebou světa kraj.
A s láskou.

Na pizzu mě ty ale nikdy nepozveš,
usmát se na mě nedovedeš,
nikdy nebudu tvou.

A toulat se budu tmou všedních dní
a než se rozední,
budu doufat v někoho,
kdo světýlko mé probudí,
ale tebe tím nevzbudí...