Růžička

Do křesla usedáš s obrovskou knihou,
S obavou třímáš ji jak svatou relikvii,
Sotva dech popadáš pod její tíhou,
Pomalu otvíráš, vazba i stránky žijí...

Prolog, co neskrývá slova,
Rudá číš spojuje kapitoly,
Epilog nechtěj číst znova,
Myšlenka nehraje hlavní roli.

Ve snaze pochopit zavíráš víčka,
Slza však vkrádá se lechtáním po tváři,
Lesknoucí duhovky- barevná sklíčka,
Záložkou stala se růžička v herbáři.

Navrať se zpátky,
Čti mezi řádky,
Konec zříš sladký
Jak růžové plátky.

Přeješ si procitnout, vytrhat listy,
Spálit je, osud obrátit v prach,
Doufáš, že poslední zůstane čistý,
Z třesoucích dlaní lze vyčíst strach.

V souboji s knihou,
Snad pod její tíhou,
Podlehls nečekaně
Bolesti v řezné ráně...