Dneska si myslím na básníka...
Dneska si myslím na básníka...
a ne vždy jen ve snu,
chtěla bych pohladit Tvé smutné srdce,
brouzdat se s Tebou v zahradách,
a chránit Tvé bystré ruce.
Snad už víš, poeto,
pocházím z maličké země,
jež bohatství citu, slunce
a lesoví bedlivě střeží,
tam vždy uvítám Tě s úsměvem.
Miluji, barde, Tvé vzácné verše,
snažím se pochopit,
co skrývá se v nich,
a ted´ už vím,
že smrt může být i květinou...
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Básníci jsou vesměs pro život nevhodní:-), což, pravda, neznamená, že přednosti nemají žádný:-). Pěkná práce.
11.07.2006 01:01:00 | Jan Václav Pražský
No řekla bych, že tady asi půjde o to, komu se líbí kapka fantasie v poezii a kdo se raději přidrží reality. To já raději tu fantasii, takže báseň považuji za povedenou a obraty, na které upozornila Maura za zdařilé, ale to je vážně jen a pouze otázka vkusu. Co se líbí jednomu, nemusí se líbit druhému. No a mně se líbí.
10.07.2006 02:16:00 | Epona
s Maurou se asi moc neshodnem, slovo "hold" tomu dává další "rozměr" (nebo něco, co teď neumím přesně popsat) a "hladit smutné srdce" je naprosto skvěle vymyšleno... jinak díky za komentář, co jsi mi napsala. PS: ještě ke tvému "nápoji" ... možná by se při rozepsání té básně opravdu ztratila ta základní, (a jak už sem jednou poznamenal) geniální myšlenka... piš piš piš:)
10.07.2006 02:02:00 | Jourdonnais