Spisovatel

Dnes chci psát příběh plný krásy, plný vášní,
a ač to může připadat člověku tak trochu zvláštní,
papírem je tvé tělo, tužkou se mé prsty stávají,
začínám psát u očí, mrkáš, čímž na mě tvé řasy mávají,
pak píšu na čelíčko, vynechávám i mezi řádky
a tak jsem už u rtů, píšu o nich, že patří do pohádky,
sklouznutím přes krčínek se dostávám k šíji,
slyším svůj vnitřní hlas řvát jako jelena v říji,
a pak, Bože! Ta rozlehlá záda, tako to píšu
všema deseti,
unavený a šťastný chvilku odpočívám a dívám se,
jak je ti,
poté píšu na tvá prsa, dlouho, moc krásně se
tam píše,
dále jsem na bříšku, na chvilku se vracím něco dopsat
trochu výše,
poté píšu dlouhý román o krásných tvarech,
jsem u tvých nohou,
tak krásně náročný příběh, píšu rychle, dokud mé
prsty ještě mohou,
jsem spisovatel a napsal jsem něco, co již vlastně
bylo dáno,
a nakonec spisovatelovo konstatování o tom, jak moc
ti bylo přáno,
a mě ještě více, než bych si
mohl kdykoliv přát,
vděčný za to, že jsem mohl svými
prsty na tvém těle psát.