Bohu žal

Sejdeme se v kostele,
zvu tě do postele,
kterou nikdo nestele,
miluji tě, nevřele.

Mým světlem je tma,
pod maskou mě zná,
mým dnem je noc,
zdráv jak nemoc.

Horký jako led,
slaný jako med,
s vůní jako hnůj,
je polibek můj.

Ztratil jsem vše,
ať chtě či nechtě,
Byla jsi kráska,
ne však má láska.

Já teď cítím víc...
Ne, necítím nic.
proč nic není možné,
tak, pane, proč ne?