Lentilky

Ne vždy se Tvoje oči smějí,
ne vždy máš dobrou náladu
a rudé rty Tvoje nejtajněji
skrývají nejednu záhadu.
Ta slova nechej nevyřčena,
jsou tajemství, co hodně bolí.
Kdo ví? Snad časem zjistím,
že chtěl jsem hrát jinou roli.
Vplouvalas ke mně zrána,
kradla ses lehce do mých snů,
já tušil jen, že tahle brána
nepůjde otevřít bez kódů.
Vídával jsem Tě na koni
a sám sebe se ptal
když srdce slzičku uroní.
Proč zrovna Tebe jsem miloval?
Pro Tvoje vlasy,
jež poprávu
mne nikdy nezahalily do hávu.
Pro Tvoje oči, snad pro Tvůj smích,
pro barevné lentilky ve dlaních.