Osamělý poutník

Lásku nezná, nemiluje,
Putuje stále dál a dál,
sám se sebou spokojený,
nemá nic, co by si přál.

Kráčí světem bez starostí,
nestará se, co bude zítra,
nemá starost o bydlení,
či dožije-li se jitra.

Lásku, tu dávno nehledá,
jeho city leží ladem,
kdesi v hloubi jeho srdce,
pod tlustým pevným obalem.

Kolem něho pusto, prázdno,
srdce z ledu, city nemá,
o ostatní nejenví zájem,
soustrast se též vytratila.

Do bot mu teče,
protivítr na cestě fouká,
jemu to je ovšem jedno,
že se ho nikdo nezastane.