Návraty

Jednoho den se probudíš
a o ruku jak bys přišel,
o ruku, kterou píšeš, jíš.
Kdopak tohle kdy slyšel?
Doufal jsem, že už teď budeme spolu,
tak mi aspoň často piš,
ať mi od toho srdcebolu
trošilinku ulevíš.
Na postel lehám jak na oltář
a nemohu se hýbat,
v duchu Tě maluji na polštář,
abych Tě směl líbat.
Z okvětních lístků stavím Ti trať,
vím, přijedeš po ní zpátky.
V noci Tě prosím - hned se vrať
alespoň na čas krátký.
Ta chvililinka pouhá
mi hrozně moc sil dodá,
veliká je má touha,
chybíš mi jak poušti voda.
Noční Tvůj polibek jediný
dá mi sílu na další den,
o smrti mé budou psát noviny
nebudu-li vždy políben.