Pro...

Pro...

Anotace: Kdysi dávno básnička pro jednoho kluka. Byla jsem malá, hloupoučká holčička a podle toho to taky vypadá. Ale když už jsem to jednou napsala, tak by byla škoda schovávat to někde doma v šuplíku:D

Lži jsou jako déšť, ale Ty jsi moje sluníčko,
no tak se usměj, alespoň maličko.
Vím že se Ti nelíbím, ale přesto Tě mám ráda,
chci Tě aspoň za mého kamaráda.

Tak si mě trochu všímej, když to už nejde jinak,
stejně Ti to neřeknu, už je to tak.
Ale je tu jedna věta, co chci Ti fakt říct:
"Usměj se na mě a měj mě rád víc."

Já vím, že Ty máš holku - nějakou Evičku,
tak na ní zapomeň, aspoň chviličku.
Ja vím, že nejsem hezká, tak jak by sis přál,
ale aspoň jeden polibek za pokus by stál.

A tím malým polibkem odejdou snad mraky,
možná že se do mě zamiluješ taky.
Ale v to můžu jen doufat a tajně si přát,
abys mě měl jednou taky tak rád.
Autor Gingerka, 12.07.2006
Přečteno 645x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (1x)

Komentáře
líbí

Jestli si to psala jako malá tak to je opravdu dobré.Nemyslím básnicky,ale myšlením.V dnešní době se na vše moc spěchá.A v lásce taky.Ale láska je hrozně křehká věc.Možná by měla začínat kolikrát jinak.Třeba tím kamarádstvím,porozuměním a né se do toho všeho vrhat po hlavě.Měli bychom se vrátit k dětskému myšlení.Do svých mladých let.Možná by pak pro nás byli ty vztahy o něco lehčí.Ale o tom se dá polemizovat celé hodiny...

14.07.2006 15:28:00 | mateska

líbí

juj, Lusssinko, vítej mezi náma Literákama:))
Skvělej úvod :-*

12.07.2006 20:40:00 | haWranka

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel