Čekání

Hážu za sebe další láhev,
jako ty předtím je prázdná.
Před očima jen černo
a v hlavě myšlenka žádná.
Je mi hrozná zima,
cítím obrovský chlad,
jde to snad odněkud zevnitř
a souží mě strašlivý hlad.
Naposled řekla jsi: "Polib mě!"
pak bouchly dveře, byla jsi pryč,
sepínám ruce k modlitbě,
Bůh ví, co mu chci říct.
Byli jsme spolu jedno tělo,
zůstala jen ta zima,
neukázal jsem ještě všechno,
nevíš, co ve mně dřímá.
Tajně doufám, že rozpoznám,
co všechno můžu chtít,
snad je to víc než hodně
když chci jen s Tebou být.
Proč zakázala jsi doteky
to stále ještě nevím,
však nazuju si návleky
a něco Ti hned povím...
Toužím po Tobě jak po nikom
jsem nikdy netoužil,
jednou přečteš si v novinách,
že jsem se usoužil.
A tak hážu láhve za sebe,
tříští se o bílou zeď,
snad v té hromadě střepů
najdu odpověď...