Snění

Poblouznění není snění

Jsem vděčen za přízeň Tvého pohledu,
zároveň tak smuten, že zas odjedu.
Pročpak znovu nemáme štěstí a nepřeje nám čas,
přec nechci tak strašně moc, jen trochu něhy,
 něhy, kterou objímá slunce v poli, jak nám dozrává zlatý klas.
Rád se ztrácím v Tvém úsměvu,
raději v něžných dotycích,
kdy se zapomínám v časech bez břehu,
nehledě chvilek ve sladkých polibcích,
co berou mi i posledních zlomky hněvu!
Hněvu v posloupnosti událostí životních zklamání,
dlouhých hodin tak nevlídných, krutých i nepřátelských značně,
kdy člověk k vrcholku hor drápe se lačně,
následuje jako kolikráte jindy dlouhé padání.
Cožpak nemám práv na trochu porozumění a citu,
abychom mohli spočinout už jednou v klidu.
V sladkém klíně lásky zrození.