Moje můzo z deště

Když básník ztrácí svou jedinou můzu

začíná tvořit jeho smutná část

Po čele mu teče pot a cítí hrůzu

Brečí, touží, začíná se třást

 

Umírající láska z druhé strany

Bolí milujícího vraždivě

Topí se vprostřed vany

a mumlá si plačtivě

 

Proč Ty mě nemáš ráda

když já Ti dala celý svět

Ještě poškrábej mi záda

A pověz mi pár vět

 

Moje můza toužící už umírá

naivnost se stříbří dál

Budoucnost s Tebou se mi zavírá

Už ticho a vzpomínky spal!