Ptám se...

Snad každý večer když usínám,
Stojedna otázek v hlavě mám:

S kým svádí city mé věčné boje?
Proč stále pláčete, oči moje?

V uších když zazní mi sladká píseň,
Proč budí v duši stesk, v srdci tíseň?

Proč stačí ucítit známou vůni,
a bolest utápím v hloubce tůní?

Semknout rty a srdce uzavřít na zámek,
Očí chopí se tma, duše sen,
Hlas kdesi uvnitř má sice pár poznámek,
Noc bolest uhlídá, však až přijde den...?