Pod pokličkou

Uronila slzu jenž byla pro něj,
z vlaku ostatní zírají kolem.
Na ubohou dívku zapomenou,
Ti nejbližší, kteří pěli ódu svou.

Bol vyléčí čas, říkává se.
Za jak dlouho on však stane se?

V útrobách vlastních sil,
kaz tam lpí tak aby shnil.
Pomalu tráví duši čistou,
skončí jako žebrák s cystou.

Dušení není úkaz ojedinělý.
Neskončí tak jedinci uvědomělí.