Údiv blázna

Vzpomínám si
já i dnes,
když spolu jsme šli deštěm, tmou.
Splav u nás šuměl prudce,
já jsem Tě držel v ruce
svou.
Hodiny stále jdou,
jen já jdu dál tou tmou,
stojím tu sám
jak blázen,
který se bál
a stiskl Tě v náruč svou.

Vzpomeň si také
jak já dnes,
bez Tebe chodím deštěm,tmou.
Splav už nešumí prudce,
já Tě nedržím v ruce
svou.
Hodiny stále jdou,
jen já jdu dál tou tmou,
stojím tu sám
jak blázen,
který se bál
a stiskl Tě v náruč svou.

Vzpomenem si
někdy zas,
že jsme šli spolu deštěm tmou?
Jak náš splav šuměl prudce
a já Tě držel v ruce
svou.
Hodiny stále jdou,
oba jsme prošli dál tou tmou,
teď stojíme sami
jak blázni,
kteří se báli,
ač stiskli se v náruč svou.