Cesta

Já vydal se za hlasem,
za hlasem, který nemá slov.
Za hlasem co mi bil jak zvon.
Bim Bim byl mým rádcem.

Cesta k lásce, k tobě,
byla dlouhá,dlouhá a tak zvlášntní.
Já vydal jsem se za tebou, s láskou,
s velkou vášní.

Však na vlakovém nádraží,
kde hlasy lidí hučí,
tam jsem se dověděl,
že moje cesta končí.

S kyticí růží,
sám uprostřed davu.
Stojím a nestíhám,
tok myšlenek co křižují mi hlavou.

Myšlenek zrádných a zmatených,
těch mám teď plnou hlavu,
na nejbližší slečnu mávám,
na slečnu v tomto davu.

Nechápavě pozoruje,
neví proč mávám na ni,
Ani když jí s kyticí
říkám:"Nate slečno/paní."

V očích výraz zvídavý,
jí v tu chíli vzplál,
mě oči zvlhly tak že jsem tam jenom stál,
tak tiše stál.

Odcházím ten čin mě vyčerpal,
všechnu sílu k žití ze mě někdo vysál.
Nezbylo nic než jiskra v prachu,
v všeobjímající prázdnotě.

Kdysi jsem měl hlas,
hlas co neměl slov,
měl jsem hlas co bil jak zvon.
Bim Bim měl jsem rádce...
Už ho ale nevnímám, je to podlý zrádce...