Koloběh

Co se stalo nedá se vrátit,
nechci už nikoho nikdy ztratit
i kdybych padnul, musím vstát a jít,
protože už jenom kvůli tobě chci žít,
ostatní nechápou mne docela,
já armádě hrůz postavím se do čela.

Sám a sám, v čele vojsk, Stavím se na odpor,
Proti mně hrůza, ze země Das´Faeddor.
Natáhnout luk, pozvednout štít.
Zavýt jak šelma,jak šelma se bít,
nakonec jak šelma zemřít.

Čaroděj kouzla svá splétá, má duše je beztak prokletá.
Od teď až na věky věků,má duše prokletá jest.
Jediné co vám mohu dát, na co mohu přísahat , je má čest.
Rudý oheň svítí mi na cestu, cestu žitím.

Po svetě chodím, pravdu a lásku hajím.
Kdo však čím odvděčí se mi, že zachránil jsem jejich zemi
před smutkem a nenávistí, Vděk zmizí jak na podzim listí.
Kdy nakonec cesta má skončí,
jednou až jen dobro zde zbude, řekl bůh.
Svým škodolibým smíchem drásá mi uši,
ten smích vytváří jizvy v duši.
Jak pohasínající záře nechci žít ,
už nemohu se za lásku bít.

S jizvami v duši,a s mečem v ruce,
vyjížím bojovat bitvu, poslední bitvu svého srdce.
S osudem bojuji předem jasný boj,
kdo vyhraje není pochyby,
Rozprášen je zadní voj,
můj život jest zvrácen naruby.

Nepoznávám žádné zvuky, pachy ,tváře,
co jsem se tolik změnil?
Spíš nekdo ve mně umřel a někdo se zrodil.
Ten někdo pozvedne po mé smrti meč a štít a bude hájit pravdu, lásku, ještě líp.
I v něm nakonec něco zemře a něco se narodí, to je kruh života jemuž není vyhnutí.
Záře zhasla mám už jít ?to že zhasla znamená že nemám žít?,
Ztratil jsem Víru , ztratil jsem života nit.
Žádná záře již neprovází mne a tak už to zůstane...