Šepoty z němoty

Šepoty z němoty

Anotace: Kolik šancí máme jeden u druhého? A kolik jich mají ti co pochybili u nás?-Tolikrát kolikrát ještě chceme cítit bolest...

Do živoucího ticha
kdosi marně vzdychá.
Leží mi u nahou sotva dýchá.
Jak čmelák zoufalý,
jak otrok jež sám staví chrám,
jak kmet zesláblý,
jak stařec, jež umírá sám.
Neshlédnu dolů-vím co tam leží.
To srdce ze severního polu-o ně tu běží.
Najednou zastesklo se mu a prosí o přízeň.
Vlažně tam leží,trýzní ho žízeň
Nechci ho-už dávno ho znám.
Dřív mi to nešlo, teď se v něm vyznám.
Odejdi, já prosila tolikrát.
Odejdi! Ty neumíš mít rád!
Autor mely, 19.07.2006
Přečteno 422x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (2x)

Komentáře
líbí

Tadyto,to je nekonečnej příběh koukám.Každej se trápí a trápí a tim procházíme snad do do půlky života..pak už se snad konečně každej zamiluje šťastně.Tvý básničky se mi moc líběj a tahle u mě vyhrála na plný čáře,snad proto že je tak smutná jako tajtu dobu já,snad proto že jí chápu,snad proto,že vypovídá o reálném příběhu...Fakt se mi moc líbí.Musim tě za ní pochválit.A díky za hlas:).ahoj.Jen tak dál:)

16.10.2006 20:38:00 | Dindane

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel