Falešná mince lásky

Kolik bolesti jen dokáže člověk marnotratný snést?
Pápěří ve větru, těžkost svitu nikomu nepatřících hvězd.
Otázky zmatené, slova z úst měkce plynou,
svírá mě u srdce, bolí, že chceš zas jinou.
Otočil ses a těžké kroky duněly chodbou tou,
kde světla nesvítí, život marný, zbitý jemnou tmou.
Jak mám být šťastná s někým, člověk nesmí zůstat sám,
dávné trápení, proč jen tebe v tlukotu srdce svého mám?
Lidé se nemilují, tak proč si to přesto říkají,
že jsi byl jen jedním z mnoha,hodiny mého života tikají.
Nebráním se opět věřit pohádkám a čekat na svého prince,
zklamal jsi, máš pro mě teď hodnotu falešné mince.